Vývoj peněz je odnepaměti poznamenán nekonečným hledáním těch nejlepších peněžních vlastností. Od lastur a korálků, přes kamenné desky, zlato a stříbro přicházíme v 21. století k Bitcoinu.
Zlatá éra zlatého standardu
Termín „zlatý věk“ odkazuje na období na konci 19. století, především ve Spojených státech, které se vyznačovalo rychlým ekonomickým růstem, industrializací a významným nárůstem bohatství, životní úrovně a vědeckých objevů. Není náhodou, že i na starém kontinentu bylo toto období „zlaté éry zlatého standardu“ – tedy období druhé poloviny 19. století považováno za veskrze stabilní a umožňující velkou prosperitu. Ostatně, i většina nejokázalejších staveb tvořících historická centra současných evropských měst často vznikaly právě v této době. Zlato, jako měnový standard, hrálo během tohoto období klíčovou roli, tvořící stabilní základ finančních systémů.
Ani zlato není dokonalými penězi
I přes svojí staletí dlouhou tradici má však zlato několik vlastností, které nakonec vedly k jeho selhání v pozici globální rezervní měny. Jako u každé fyzické komodity je držitel (ať už jednotlivec nebo instituce) vystaven problémům s jeho (bezpečným) skladováním a drahou logistikou při (bezpečné) přepravě. Zlato tak nemohlo snadno plnit svoji roli „přenositele hodnoty v prostoru“ – čím se dostáváme k tomu, jaké vlastnosti takové ideální peníze mají mít. Více vám může napovědět naše infografika.
Fyzičnost zlata zkrátka znamená, že je náchylné k přílišné centralizaci (v sejfech bank a jiných institucí). Tato centralizace potom vede ke schopnosti vlád manipulovat se zlatými trhy a ovlivňovat jeho hodnotu. Zároveň bylo pro vládnoucí třídu jednoduché dočasně omezit nebo úplně zrušit směnitelnost papírových bankovek za zlato, jako se to stalo např. během I. Světové války, nebo v roce 1933 v USA, kde se veškeré zlato z rozhodnutí prezidenta Roosevelta stalo přes noc majetkem vlády Spojených států. Příkladem reálnosti těchto rizik je ostatně i rok 1971, kdy další americký prezident – Richard Nixon „dočasně“ zrušil směnitelnost dolaru za zlato a defacto tak stvořil dnešní „fiatové“ měny – tedy peníze, kterým hodnotu dává pouze státní moc a vaše důvěra v ní, nikoliv podkladové aktivum (zlato).
Bitcoin jako poučení z minulosti
Vynález Bitcoinu tak nebyl jen dalším inovativním skokem, ale také reakcí na historické nedostatky tradičních měn. Anonymní tvůrce Bitcoinu Satoshi Nakamoto se zkrátka poučil z neúspěchů nejen zlatého standardu, ale i svých ideových předchůdců raných digitálních měn, jako je Ecash nebo e-gold. Obavy ze státního zásahu proti těmto prvním digitálním měnám (právě pro jejich přílišnou centralizaci) jsou důvodem, proč Satoshi Nakamoto raději zůstal v anonymitě a projekt potichu opustil. Decentralizace bitcoinového protokolu je pak odpovědí právě na problémy fyzického zlata.
Bitcoin je digitální, což značně ulehčuje jeho „skladování“ nebo složité a nákladné kontroly jeho pravosti. Tyto vlastnosti zároveň zaručují mj. jeho necenzurovatelnost a efektivně se tak vyhýbá pastem přílišné centralizace, které trápily zlato. Díky začlenění robustních kryptografických systémů, omezení limitu na 21 milionů mincí a mechanismu úpravy složitosti těžby, které zajišťují, že nikdo nevytěží více Bitcoinů, než je dáno a tuto těžbu nejde zásadně urychlit má Bitcoin alespoň v teoretické rovině všechny vlastnosti ideálních peněz.
Úsvit nové „zlaté éry“
V praxi mu však k dokonalosti schází ještě pár krůčků – zásadní snížení volatility (cenových výkyvů) a všeobecná akceptace jako světové měny. Zatímco volatilita postupně klesá s každým čtyřletým cyklem a bude dál rapidně klesat díky sílící institucionální adopci jakou jsou schválení ETF fondů, v akceptaci jako světového platidla ještě rozhodně nemá vyhráno. Důležité poselství tohoto článku však je, že zlato a Bitcoin nejsou protivníci, spíše představují různé kapitoly v pokračujícím příběhu lidského hledání ideálních a stabilních peněz.
Svůj kousek „digitálního zlata“ si můžete pořídit s nejstarší českou směnárnou Simplecoin.eu.
