Je známo, že pohádky jsou zdrojem moudrosti a poučení, podávané příjemnou a nenucenou formou. I proto jsme pro vás připravili vánoční pohádku, která se nepřímo týká i kryptoměn. Poznáte souvislost? Přejeme příjemné čtení.
Kdysi dávno, v zasněženém městečku pod horami, žila dívka jménem Maruška. Byla pracovitá, skromná a vždy šetřila každou korunu, aby mohla o Vánocích potěšit svou rodinu malými dárky. Peněz však nikdy nebylo nazbyt.
Jednoho prosincového dne, když se celé město chystalo na vánoční trhy, dorazil do vsi zvláštní pocestný. Byl oblečen v červeném plášti, pod nímž se třpytily zlaté knoflíky, a mluvil s jistotou člověka, který ví víc než ostatní.
„Slyšte, dobré duše,“ zvolal uprostřed náměstí, „přináším vám novodobý vánoční zázrak! Zázračnou truhlici, která rozmnoží vaše mince. Kdo do ní dnes vloží své jmění, tomu se zmnohonásobí. Na Štědrý den zbohatne tak, že si už nikdy nebude muset dělat starosti o peníze!“
Lidé se shromáždili. Někteří se smáli, jiní nevěřícně kroutili hlavou, ale mnoho očí se rozzářilo nadějí na rychlé zbohatnutí.
Pocestný pokračoval: „Stačí jen vložit své úspory do mé Truhly hojnosti, a počkat do Štědrého dne! Ale pozor – nabídka platí jen dnes, než vánoční hvězda vystoupá na oblohu!“
Maruška slyšela šeptat sousedy: „To je naše šance! Uděláme z dětí princátka!“ „Konečně splatíme dluhy!“, šeptali jiní.
Maruška váhala, ale tlak davu byl silný. A tak společně s ostatními vložila do Truhly hojnosti všechny své uspořené peníze.
Pocestný truhlu zaklapl, uklonil se a ještě téhož večera zmizel.
Nastal Štědrý den. Lidé se těšili na zázračné mince a své bohatství. Čekali, až pocestný s Truhlou hojnosti přijede a ta jim vydá zázračné bohatství. Čekali dlouho, až do noci. Ale pocestný se nevrátil. Po příslibech bohatství zbyla jen pachuť klamu a těžké srdce obelstěných obětí. Zvonky, které obvykle zněly ten večer radostí, zvonily tehdy o poznání smutněji.
Jen Maruška zvedla hlavu a promluvila do davu. „Nemůžeme změnit, co se stalo,“ řekla, „ale můžeme se postarat jeden o druhého. Vánoce přece nejsou o bohatství, ale o tom, že držíme pospolu.“
A tak lidé spojili síly, aby si udělali krásný Štědrý večer. Kdo měl jídlo a dary, podělil se o ně, jiní dary vyráběli, někteří tancovali a hráli. Vesnice nakonec zažila nejlepší a nejpospolitější Vánoce, jaké kdo pamatoval.
Od té doby si každý ve vesnici pamatuje jedno poučení:
Když někdo slibuje pohádkové zisky bez práce, nekouká na vaše dobro — kouká do vaší peněženky, kterou chce pro sebe. A skutečné bohatství je vždy v lidech, ne v zázračných mincích a rychlém zbohatnutí.
Krásné svátky
